Co byste měli vědět o Sicílii
Sicílie - tajemný ostrov v srdci Středozemního moře přitahuje lidstvo odedávna. Je opředen bájemi a legendami, podle nichž si tento ostrov slunce vybral sám Zeus, aby se tam dosyta napásla jeho stáda, zde slétl Daidalos z nebe, vynořil se Pluton, když unikl z pekla a přistál  Odysseus se svými druhy.

V jeho dlouhé historii se zde křižovaly cesty Féničanů, Řeků, Římanů, Arabů, Normanů, Francouzů a Španělů, kteří nám zde zanechali chrámy, divadla, mosty, akvadukty, mešity, věže, jedinečné kostely. To vše ve spojení s krásnou přírodou a zlatými plážemi vytváří ze Sicílie jeden z nejkrásnějších turistických cílů. Obrazy dávného života jsou vepsány v troskách antických Syrakus, Segesty a Agrigenta. V Cefalu, jednom z nejvýznamnějších středisek světové turistiky, zanechali jeden z největších památníků své doby Normané. Jejich katedrála patří mezi nejkrásnější stavby Sicílie. Intenzivní dojem velké minulosti vyvolávají četné románské a barokní památky v Palermu. Symbolem Sicílie je největší dosud činná sopka v Evropě - Etna.

To nejlepší ze Sicílie – nabídka lokalit
Palermo je město již svým jménem vyvolávající směs zvědavosti a obav. Je to hlavní město Sicílie, v mysli středoevropana je zosobněním všech představ o ostrově. A není divu: zde sídlí administrativa celé autonomní provincie, ulice města kypí těžko snesitelným ruchem a všudypřítomným řevem skútrů, v centru je nejhorší vzduch ze všech italských měst, v ulicích postávají zamračení karabiníci se samopaly, zde se odehrály nejtěžší zločiny mafie i slavné procesy s jejími předáky, pár kroků od hlavní třídy stojí domy polozbořené snad ještě od II světové války, voda je na příděl... A přesto má město neodolatelné kouzlo. Kdo nebyl v Palermu, nezná Sicílii.

Hlavním městem Palermo nebylo odjakživa. Stalo se jím až v době arabské nadvlády v roce 948, kdy sem přesídlila hlava Sicilského emirátu. Počátky města však sahají mnohem hlouběji do historie. S jistou dávkou nadsázky bychom k nim mohli počítat již 10 000 let staré malby z jeskyně Addaura na Monte Pellegrino. Skuteční zakladatelé města však přišli až v 8. století př. Kr. Byli to Féničané, kteří obsazovali západní část ostrova, zatímco řečtí Dórové obsazovali východní pobřeží. Féničany přirozeně nahradili Kartaginci, a ti zde setrvali, navzdory věčnému nepřátelství s Řeky, až do I. punské války. Těsně před jejím začátkem město Řekové konečně ovládli, ale brzy se západní Sicílie i s Palermem stala římskou kolonií. Palermo však zůstalo významným přístavem, kromě Syrakus nejvýznamnějším na ostrově. Po zániku Římské říše se nevyhnulo nájezdům Barbarů, ale již v 6. století vrátili ostrovu řád Byzantinci, po třech stoletích vystřídaní Araby. Těm byla cizí fundamentalistická nenávist ke všemu cizímu, a tak zde mohli vedle sebe žít Arabové, Řekové, Židé a další národy, a z Palerma se stalo nádherné město srovnatelné s Bagdádem či Cordobou. A tato tradice kulturní a národnostní pestrosti pokračovala i za křesťanských Normanských králů, či za Fridricha II. Z této doby také pocházejí nejkrásnější památky města - Palatinská kaple či nedaleká katedrála Monreale.

Po zničení Hohenštaufského rodu přišli na Sicílii Anjouovci, a s nimi konec zlaté doby. A bylo to právě v Palermu, kde začaly zlopověstné Sicilské nešpory, povstání, při kterém byla nenáviděná francouzská nadvláda utopena v krvi. Ale staré časy se nevrátily, Sicílie již zůstala na periferii dějin. Palermo se tak stalo jen provinční metropolí. A nepomohlo ani když dobytím Palerma v roce 1860 začal Giuseppe Garibaldi svůj boj za sjednocení Itálie.

Pohnuté dějiny se odrážejí i v nepřeberném množství památek Palerma, ale ty nejlepší pocházejí z časů normanských králů. Nejkrásnější z nich je Palatinská kaple (Cappella Palatina) v Normanském neboli Královském paláci. Bohatství a kulturní pestrost na dvoře krále Rogera II dala vzniknout nádherné kapli, v níž se unikátně spojují prvky latinské, byzantské a arabské. Trojlodní kaple, rozdělená antickými sloupy, je vyzdobena skleněnými mozaikami s biblickými výjevy, tak typickými pro byzantské umění, ale výzdoba stropu je v arabském stylu. kaple se navíc dochovala v téměř nezměněné podobě, a tak je nepochybně nejcenější sicilskou památkou. Škoda jen, že je neustále obležená nesmírným množstvím turistů.

Z normanského období pochází i katedrála, zasvěcená Panně Marii. Svou nádherou se kdysi pravděpodobně vyrovnala Palatinské kapli či katedrále v Monreale, bohužel však byla dosti necitlivě barokně přestavěna. Přesto je důstojnou dominantou církevního života v Palermu, třeba i proto, že zde jsou uloženy ostatky sv. Rozálie, patronky města. V majestátní porfyrové hrobce je zde uloženo i tělo Fridricha II, kterého známe i z našich dějin jako autora Zlaté buly sicilské.

Není možné se zde věnovat všem dalším palermským pozoruhodnostem, některé však si zmínku zaslouží. Je to například romantická ruina kláštera San Giovanni degli Eremiti nedaleko Normanského paláce. Pod klášterem Kapucínů se ukrývají katakomby s neskutečným množstvím mumií mnichů i místní nobility. Archeologické muzeum patří k nejvýznamnějším v Itálii (a to je co říci), slavné jsou zejména metopy z antických chrámů v Selinunte. Ale pro pestřejší pohled na město není k zahození ani procházka po zapadlejších uličkách centra, mezi krámky řemeslníků či po zapadlých tržištích. Namístě je ale obezřetnost - Palermo je Palermo.

Monreále je nenápadné městečko, shlížející na sicilskou metropoli Palermo. Dalo by se říci předměstí. Už více než 800 let zde však stojí katedrála, která přinesla městečku světovou proslulost.

Katedrála v Monreale je skutečným klenotem mezi památkami na Sicílii. Nechal ji vystavět normanský král Vilém II v roce 1172 jako symbol své moci. A ta byla nesmírná, vždyť království, které převzal po předcích, zahrnovalo kromě Sicílie i jižní Itálii a území v severní Africe, a patřilo k nejrespektovanějším v Evropě.

Katedrála je mohutná trojlodní stavba, dlouhá 102 metrů. Zvenku se však jeví docela skromně, zejména proto, že do náměstí obrácené západní průčelí je - až na krásná vrata - velmi strohé, a ke zdobené východní fasádě málokdo zavítá. Navíc je stavba z velké části kryta městskou zástavbou a přilehlým klášterem. Hlavním lákadlem však není zevnějšek katedrály.

To, co láká návštěvníky Palerma na tuto zajížďku, je interiér. Hlavní střední loď je oddělena od bočních mohutným sloupovím. A všechny stěny jsou do posledního místečka zaplněny nádhernými mozaikami na zlatém podkladu. Je zde v několika řadách, vinoucích se po stěnách, ve více než stovce výjevů na ploše několika tisíc čtverečních metrů zobrazena celá starozákonní i novozákonní historie, doplněná postavami světců, a samozřejmě vyobrazením Krista nad hlavním oltářem. Mozaiky, tak jako celá katedrála, vznikaly velmi rychle na konci 12. století. Na jejich zhotoveni se kromě umělci z Konstantinopole podíleli i arabští a místní mistři.

Jsou zde i další význačné památky: v katedrále je hrobka krále Viléma II, jeho rodičů a bratrů, a je zde i vzácná relikvie - srdce francouzského krále Ludvíka IX. Ke kostelu přiléhá stavba kláštera, který vznikl ve stejné době. Přístupná je rajská zahrada, kterou lemuje arkáda s 228 dvojitými sloupky. Všechny jsou bohatě zdobené se složitě skulpturovanými hlavicemi, a navzdory velkému počtu je každý dvousloupek jiný.

Z teras za katedrálou je výhled na část údolí lemujícího Palermo, zvaného Conca d'Oro (Zlatá lastura).

Etna
Etna, zvaná také Mongibello ( z italského monte-hora a arabského giabal-hora, tedy "hora na kvadrát"), leží ve východní části Sicílie, nedaleko pobřeží. Je to nejvyšší činná sopka v Evropě. Geologicky vzato, leží na rozhraní Evropy a Afriky. Patří k nejmladším geologickým útvarům na Sicílii, není starší než půl milionu let. Téměř kruhová základna má průměr 40 km a obvod 165 km. Vrchol sopky je chudý, pórovitá hornina rychle propouští vodu do hloubky, kde ji zadržují nepropustné vrstvy, takže voda pak vyvěrá na mnohých místech v podobě pramenů na úrodných nižších svazích. Na nich se až do výšky 500 m pěstují pomeranče a citróny, do výšky 1300 m olivy a vinná réva. Nad nimi až do výše 2100 m následuje pásmo lesa a trnitých keřů, občas přerušené novějšími proudy lávy. Vrchní část sopky je bezútěšnou černošedou pustinou, korunovanou na vrcholu čtveřicí mohutných kráterů. V zimě je vrchol sopky pokrytý sněhem, který umožňuje i lyžování. Na některých místech se sníh pod nánosem popela drží celý rok. Etna je více či méně aktivní prakticky nepřetržitě, z historie je známo více než sto větších erupcí Etny. Úbočí jsou poseta více než 260-ti vedlejšími kužely, které vznikly na puklinách, kterými se v minulosti láva drala k povrchu.

Kdo se na Etnu vůbec nedostane, neměl by si nechat ujít alespoň městečko Taormina, Odtud je totiž určitě nejkrásnější výhled na Etnu.

Městečko Taormina leží na východním pobřeží Sicílie, na dohled od Kalabrijského pobřeží i od majestátního kužele Etny. Neproslulo ani tak slavnou historií či vynikajícími památkami (ačkoliv i zde zanechal krok dějin svoje šlápoty), jako spíš krásnou polohou a prosluněnou atmosférou. Ať tak či tak, patří již od 19. století k nejpopulárnějším místům Sicílie.

Město má dvě části - starou, která leží na vysokém útesu nad Iónským mořem, a novou, která se krčí pod útesem. K městu lze počítat i zříceninu Castel Saraceno dalších 200 metrů nad útesem, a ještě výše položenou vesničku Castelmola. Vinou vysokých útesů se Taormina nemůže pochlubit krásnými plážemi, ty zdejší jsou většinou úzké a kamenité. Hezčí jsou v malých letoviscích několik kilometrů severněji.

Srdcem starého města je Piazza Vittorio Emanuele, pojmenovaná po sjednotiteli Itálie. Je to pěkné náměstí, stíněné vzrostlými stromy. Odtud se rozbíhají dvě hlavní tepny města - k jihozápadu ulice Corso Umberto I., a k jihovýchodu Via Teatro Greco. Náměstí samotnému vévodí Palazzo Corvaja, jehož základem je mohutná arabská věž, a jehož spodní část byla postavená před rokem 1410 pro slavné zasedání sicilského parlamentu, který volil na Sicilský trůn nástupce Aragonského rodu. Kromě krásného cimbuří zaujmou na fasádě především půvabná dvojitá gotická okna. Uvnitř budovy sídlí instituce nad jiné důležitá (alespoň pro cestovatele): Informační kancelář. Kousek za palácem je skryt ke kostelíku sv. Kateřiny zezadu přilepený zbytek Odeonu - malého římského divadla.

Jihovýchodním směrem od náměstí leží řecké divadlo - Teatro Greco. To je bezesporu největší místní atrakcí, Protože je velmi krásně položeno, a z hlediště je překrásný výhled na Etnu. Ale i divadlo samé stojí za pozornost. Jeho jméno je poněkud nepřesné, protože řecké bylo původně, později ho ale potkala římská přestavba. Průměr hlediště je 109 m, a mohlo se v něm shromáždit úctyhodných 5 000 diváků. To ho činilo druhým největším na Sicílii, hned po divadle v Syrakusách. Využívané je dodnes, každé léto se zde koná festival "Umění Taorminy"

Od Piazza Vittorio Emanuele k jihozápadu se táhne již zmiňovaná hlavní ulice Corso Umberto I. Je to výstavní ulice se starými domy, plná obchodů s luxusním zbožím, s místními produkty, nejrůznějšími suvenýry i příjemnými kavárničkami. Nejvýznamnější památkou v ulici je Duomo neboli Catedrale San Nicola, hlavní taorminský kostel, založený v Hohenštaufských dobách. Je to trojlodní stavba, zvenčí velmi strohá, uvnitř podepíraná šesti monolitickými sloupy. Zaujme především průčelí, postavené v první polovině 17. století, stejně jako fontána na náměstí před kostelem. Ulici však zdobí i další kostely, kromě již zmiňované Sv. Kateřiny jsou to anglikánský sv. Jiří či sv. Augustin, dnes přeměněný na knihovnu.

Kdo není umořen slunečním žárem, může se vydat na zajímavou, leč vyčerpávající procházku. Od kostela San Giuseppe na náměstí Piazza 9. Aprile směrem do kopce, přes Via Circonvallazione po schodech se dostane až na ruinu Castello Saraceno, pozůstatek po arabském panství 10. a 11. století. A komu to nestačí, může pokračovat (nejlépe podle mapy, kterou dostane v informacích v Palazzo Corvaja) dále do vesničky Castelmola. Držím palce. ostatně, Taorminu lze využít i jako výchozí bod pro výlet na Etnu.

Taormina je vyhledávaným turistickým cílem už přes sto let, a na její tváři se to podepsalo. Bezpochyby ale převažují změny k lepšímu, město je o poznání lépe zachovalé než většina jiných sicilských měst. A přes množství turistů na hlavních ulicích si dokázalo podržet tajemnou atmosféru starobylého provinčního místa.

Syrakusy
Siracusa, či po česku Syrakusy, jsou městem, kterým kráčela historie. Dnes pouhá metropole stejnojmenné sicilské provincie byla největším městem své doby, jedním z nejmocnějších ve Středomoří. A snad každý slyšel o Archimedovi, jak pobíhal nahý po syrakuských ulicích.

Jádro starého města, dnes středověkého, leží na ostrově u východního pobřeží Sicílie. Úzký kanál odděluje ostrov od pevniny, kde se rozkládá nové město a nejvýznamnější dochované zbytky antického města. Mořský záliv Porto Grande je jedním z nejlepších a největších přírodních přístavů Itálie. Pěkná poloha, krásné okolí i četné památky, připomínající skvělou minulost, činí ze Syrakus jedno z turisticky nejnavštěvovanějších měst na Sicílii.

Syrakusy založili Korinťané ve 2. polovině 8. století př. Kr. na ostrově Orthygia (Husí ostrov). Ten byl pro osídlení mimořádně vhodný, kromě přístavu totiž měl i několik pramenů sladké vody. Město začalo velmi záhy vzkvétat, a rozšířilo se i na přilehlou pevninu. Od 5. stol. př. Kr. bylo město pod vládou tyranů, jako byli Delon, který slavně porazil Kartágo (bitva u Himéry, 480 př. Kr.), nebo Hieron I., na jehož dvoře žili největší řečtí básníci té doby Aischylos a Pindaros. V r. 413 př. Kr. Syrakusy coby spojenec Sparty na hlavu porazily Athény, a zničily celé jejich loďstvo. Tisíce athéňanů skončily svůj život v syrakuských kamenolomech. Za Dionýsia I. a jeho nástupců (4. století př. Kr) vyrostly Syrakusy na největší řecké město.Podle Strabóna měřil obvod města 180 stadií (tj. 33 km) a žilo v něm na 500 000 obyvatel, a kromě Peršanů se nikdo nemohl rovnat mocným Syrakusám.

Slavné období města trvalo až do Druhé punské války, ve které se Syrakusy přidaly na stranu odpůrců Říma, kterému po urputném boji v roce 212 př. Kr. podlehly. Na obraně města se podílel i učený Archimedes, a po pádu města zde nalezl smrt. Jeho jméno dnes připomíná jedno z hlavních náměstí.

Syrakusy byly ještě dlouho sicilským správním střediskem, ale někdejší slávy už nikdy nedosáhly. Dodnes však lákají milovníky historie a umění, kteří zde kromě památek na nejslavnější období historie (divadlo, amfiteátr, kamenolomy zvané Latomie, zbytky chrámů) najdou i významné archeologické muzeum s unikátní kolekcí nálezů z celé Sicílie, rozsáhlé katakomby s křesťanskou nekropolí, či novodobou dominantu města - pozoruhodný chrám pany Marie slzící.

Agrigento, hlavní město stejnojmenné provincie, leží přibližně uprostřed jižního pobřeží Sicílie. Je proslulé především díky pozůstatkům dórských chrámů, vystavěných na skalním hřbetu nedaleko pobřeží.

Podle legendy založil město bájný Daidalos po svém nešťastném útěku z Kréty. Spíše to však byli osadníci z dórské kolonie Gela, kteří založili město pod jménem Akragas kolem roku 583 př. Kr. na horském hřebeni mezi řekami Akragas (dnes San Biagio) a Hypsas (San Anna). Město se brzy začalo rozrůstat, a rostla i jeho moc. Zejména za vlády tyrana Falarise, který si podmanil široké okolí, a vystavěl i Akropoli (na místě dnešního centra). S tyranií to však přecejen přeháněl, a tak byl v roce 554 př. Kr. svržen.

Vrcholu slávy dosáhlo Agrigento po bitvě u Himery v roce 480 př. Kr. Tehdy porazili velkého soupeře - Kartágo, a nastalo 70 let zlatého období města. Město mělo na 200 000 obyvatel, a Pindaros se nechal slyšet, že to je nejkrásnější město smrtelníků (pokud mu ovšem můžeme věřit, o tomto příslovečném pochlebníkovi bylo známo, že své chvalozpěvy píše na objednávku). Právě v té době vznikla většina ze sedmi zdejších chrámů. Nejznámější je asi chrám Castora a Polluxe, jehož čtveřice stojících sloupů je dnes symbolem Agrigenta, ale je to i neuvěřitelně zachovalý chrám Konkordie, chrám Heřin, Herkulův, Vulkánův, Aeskulapův, a především gigantický Diův chrám, jenž měl být 40 metrů vysoký, ale který se nikdy nepodařilo dokončit.

Mohla za to především obnovená moc Kartága, která v roce 405 př. Kr. těžce dolehla na město, které bylo poraženo, vypleněno, a nikdy už se z utržených ran nevzpamatovalo, ponechalo si pouze svůj provinční význam. Během následujících staletí bylo ještě mnohokrát drancováno. Ve středověku to bylo bohaté biskupské sídlo. Město proslavil i rodák Luigi Pirandello, jeden z předních italských spisovatelů 20. století.

Na počátku 20. byly chrámy částečně zrekonstruovány do dnešní romantické podoby, a byly také vedeny systematické vykopávky. Po válce byla silueta města barbarsky narušena výstavbou paneláků jižně od centra (své dílo tehdy v památkové zóně odvedla stavební odnož Mafie).

Ačkoliv Agrigento samotné neleží na mořském břehu, k moři je nedaleko a krásné písečné pláže jsou skvělým místem pro odpočinek, po procházce mezi vyprahlými památkami.

Ubytování a nemovitosti
Plánujete-li týdenní pobyt, je pro Vás nejvýhodnější ubytování na hotelu. Při pobytu delším než týden se už vyplatí pronajmout si pokoj, byt, dům. Orientační ceny ubytování za noc ukazuje následující tabulka:

O koupi nemovitosti budou uvažovat především příznivci vodních sportů, golfu, horských kol a lyžování. Koupíte-li nemovitost v lokalitě se snadnou dostupností na Etnu, kde se v zimě lyžuje, můžete ji využívat celoročně – v létě na koupání, v zimě na lyžování. 

Orientační ceny nemovitostí:

Návod jak nakupovat nemovitosti v Itálii najdete na adrese www.klima.cz/italie.htm.

Užitečné odkazy:
Hotels in Sicily
Self catering in Sicily
Il Glicine Accommodation
Stay in Sicily Italy
Sicilianrentals.com
Sicily villas

Související článek: užitečné odkazy o Sicílii 

Vít Klíma
Praha, 2003

Prosba: není vyloučené, že v průběhu času některé odkazy přestanou existovat. Zjistíte-li to, prosím Vás, napište nám, abychom je mohli opravit. Předem děkujeme.