|
Koupě
nemovitostí v USA je rychlý a bezpečný proces. Na rozdíl od evropských
zemí nelze v USA zpracovat jednotný "návod", protože proces koupě a
prodeje nemovitostí si jednotlivé státy unie upravují vlastním
zákonodárstvím, a to včetně daní. Návod najdete na stránkách
Asociací realitních brokerů jednotlivých států USA /viz např. Kalifornie
www.car.org, Florida
www.floridarealtors.org/. Velice užitečný, obecný návod najdete na
stránky Vlády USA: Buying a Home (http://www.hud.gov/buying).
Soustředíme se
spíše na to, na co byste si měli dát při koupi nemovitosti pozor:
-
prověřte letecké spojení z ČR do místa, v němž
chcete nemovitost koupit. Jde o to, abyste např. na letišti nečekali
pokaždé 4 - 6 hodin na další spoj. Pamatujte si, že tuto cestu
budete absolvovat i několikrát do roka! Informujte se u jednotlivých leteckých společností,
jaké slevy a bonusy získáte, stanete-li se jejich pravidelnými
pasažéry,
-
největší zájem projevují čeští zákazníci
o Kalifornii a Floridu. V obou případech máte možnost vybrat si
nemovitost s výhledem na oceán, nebo ve vnitrozemí. Na pobřeží
jsou nejčastější rodinné domy, vily a kondominia /většinou řadové
rodinné domy, nebo nízkopodlažní "činžovní domy"/.
Nemovitosti na pobřeží jsou dražší. lépe vybavené, ale platí se
z nich i vyšší daně i poplatky. Při koupi nemovitosti v USA vždy doporučujeme
konzultaci s místním daňovým poradcem. Koupě bytu v kondominiu má
tu výhodu, že se o daně a poplatky "dělí" všichni vlastníci a je proto
mnohem dostupnější, než vila či domek. Na straně druhé je třeba se
přesně seznámit s právy a povinnostmi člena kondominia, které máte a
musíte plnit,
-
naplánujte si v místě, kde chcete
koupit nemovitost pobyt minimálně na tři týdny. Jen tak se ubezpečíte, že Vámi vybraná
lokalita je dobrou adresou a poznáte, jaká sociální skupina tam
bydlí a koho budete mít za své potenciální sousedy. V
Kalifornii i na Floridě žije např. silná hispánská komunita,
Kolumbijci a další národnosti...,
-
Florida i Kalifornie jsou známé i tím, že se přes ně
občas přežene tornádo či hurikán. Začněme tím, co to je -
hurikán. Rozepisuji se o něm proto, že tento jev u nás neznáme.
Meteorologové jej definují jako povětrnostní systém s dobře
definovaným cirkulačním pohybem, tedy něco jako hodně velký vír (100
km/hod., žádná míra). V celé ploše hurikánu
vydatně prší; čím více ke středu, tím vydatněji. Uprostřed
je však tzv. oko hurikánu, kde neprší vůbec a ani vítr tam nevíří.
Oko může mít v průměru dobrých 50 km. Na snímcích ze satelitu
je skrz oko vždycky docela dobře vidět dolů. Rychlost větru je
nejvyšší těsně kolem oka a snižuje se směrem k okraji. Podle rychlosti v centru
se rozdělují hurikány do kategorií. Je jich pět a jsou odstupňovány
v hodnotách 120 - 150 - 175 - 210 - 250 (km/hod). Hurikány s
rychlostí větru nad 250 jsou označovány jako katastrofické. Systémy
s rychlostí pod 120 se jako hurikán neklasifikují; jsou to pouze
tropické bouře. Když je hurikán nad oceánem, může tím vířivým
pohybem do sebe nabrat dost vody. Když ji později na pevnině pustí,
je z toho záplavová vlna až 6 metrů vysoká, která může zasáhnout
pobřeží do hloubky 20 i více km.
Hurikány neatakují Ameriku celý rok. Mají svou sezónu, která začíná 1.
června a končí posledního listopadu. Každý rok před sezónou jsou
vydány informační brožurky, kde jsou nadcházejícím hurikánům přiřazena
jména; 21 jmen od A až po Z (kromě Q, U, X, Y a Z). Ne všech 21 jmen
však najde své hurikány. Do států dorazí naštěstí jen asi 9 tropických
bouří, ze kterých 6 přejde v hurikány, z nichž 2 jsou hurikány
kategorie 4 nebo 5; takové, co už dokáží urvat střechu a vyvrátit
velký strom. Bouře i hurikány se bedlivě sledují ode dne jejich
vzniku. Jejich pohyb a síla se monitorují hodinu za hodinou. Odborníci
dokáží předpovídat jejich směr poměrně přesně, takže obyvatelstvo je
varováno pokaždé včas. Hurikány a tropické bouře nevznikají na
pevnině; vznikají nad oceánem, většinou někde u pobřeží západní
Afriky. Odtamtud se pohybují na západ poměrně nízkou a konstantní
rychlostí. Než dorazí do Ameriky, uplyne i několik týdnů. Ať mi nikdo
netvrdí, že ho může hurikán zaskočit. Doběhnout ano, ale zaskočit?!...
-
pře koupí vždy přemýšlejte o
tom, jak byste asi žili, kdybyste si koupili nemovitost v hurikánové oblasti.
Jak bych uvažoval já? Tak především bych si nekoupil dům na pobřeží a
rozhodně ne takový, který terasou zasahuje do moře. Koupil bych si
zděný domek nejméně 30 kilometrů ve vnitrozemí, a to se střechou,
která by jen tak "neuletěla". Neměl bych okna přes celou fasádu, aby
mi do nich mohlo cokoli vletět. Měl bych okna s bytelnými okenicemi,
které by byly osazeny natrvalo. Dům by musel mít normální základy a
drenáž, která by záplavové vodě nedovolila základy podemlít.
Samozřejmostí je garáž; přece si nebudu kupovat každý rok nové auto, neb mi na to
předchozí spadla palma. Velké palmy bych ostatně kolem domu také
nesázel.
Myslíte, že je to přece normální, takhle uvažovat? Tak to je to
normální asi jen pro Čechy, nikoli však pro Američany. Američan
především šetří a postaví si proto dřevěný domek. I průměrný Američan
se tak trochu cítí milionářem, a tak pokud to jen trochu jde, koupí si
dům co nejblíže oceánu. Základy? Okenice? Drenáž? Šílíte? Kdo by myslel na
hurikán, "když je dneska tak hezky". Den před tím, než má nějaký
hurikán zasáhnout pobřeží, začne davové šílenství.
Obyvatelstvo v hordách zaplaví stavebniny a skupuje všechno, čím
se dají zabednit velké prosklené plochy jejich domů. Ve stavebninách
mají otevřeno 24 hodin denně a jsou v nich až tříhodinové
fronty u pokladen. Tohle se opakuje hurikán co hurikán, rok co rok. Co ti
lidé s tím nakoupeným materiálem dělají, je mi záhadou. Jen v
televizních zprávách jsem viděl tolik prodaných překližkových
desek a vlnitých plechů, že by se jimi mohla pobít každá budova
v Miami dvakrát..
-
to samé platí, nejste-li příznivci hluku a nočního života,
který nutně provází pobřežní nemovitosti, je lépe zvážit
koupi nemovitosti ve vnitrozemí a k oceánu jezdit autem. Ve
vnitrozemí si místo bytu v kondominiu můžete koupit domek s
pozemkem, navíc méně daňově zatížený,
-
užitečné informace Vám předají i místní
právníci, příp. notáři, protože to budou oni, kdo Vám kupní smlouvu
(Title Deed) vytvoří a budou vkládat do katastru nemovitostí a na místní
daňový úřad. Právě proto jsme pro Vás, v níže uvedených
"Zajímavých odkazech", připravili odkazy na jejich web
stránky. Můžete je také kontaktovat z domova a zjistit,
jaká pravidla platí při nákupu nemovitostí v tom kterém státě
(provincii) a jaké daně a poplatky budete muset hradit. Jako základní informační zdroj můžete využít i americký denní
tisk jako
realitní
přílohu New York Times,
Wall
Street Journal, nebo
Realty
Times, kde najdete podrobný návod jak nakupovat a najímat
nemovitost, informace o hypotékách, kalkulátory, denně
aktualizované ceny nemovitostí, seznam licencovaných stavebních
společností a řadu dalších užitečných informací,
-
při nákupu nemovitosti vždy využijte služeb
licencovaného realitního brokera a právníka. V USA se sekáte
s dvěma kategoriemi zprostředkovatelů: agentů /real estate agent/
a brokerů /real estate broker/. Agent je "nižší hodnost"
a musí pracovat pod dohledem brokera. Nejvyšší pozicí je, když
agent nebo broker je členem "Board of Realtors®"
a pak se muže pyšnit titulem Realtor®. Rada Realtorů má
velmi přísná obchodní i etická pravidla, takže neuděláte
chybu, pokud si jako zprostředkovatele vyberete právě Realtora. Je
to právě jen Realtor, který má právo přístupu ke všem
nemovitostem v daném regionu a může spolupracovat se všemi brokery
a agenty v daném regionu. Vodítkem při výběru Realtora může být
rozsah jím nabízených služeb. Jejich seznam najdete je na adrese
Realtor.org. Na této stránce najdete i největší nabídku nemovitostí v
USA, informace o procesu nákupu nemovitosti, hypotékách i pojištění
nemovitostí...
-
vyberete-li si konkrétního realtora, vždy
trvejte na tom, aby zastupoval vždy výhradně Vaše zájmy, aby nedošlo ke střetu zájmů kupujícího a prodávajícího, jak je tomu
mnohdy u nás. Případně ho i sami zaplaťte. Jeho povinností je najít Vám nemovitost odpovídající
co nejlépe Vašim požadavkům, za co nejlepší a nejvýhodnější
cenu. Pokud ji Váš realtor najde, předložíte kupujícímu
písemně svoji nabídku. Pokud souhlasí, můžete
podepsat obdobu naší smlouvy o smlouvě budoucí a majiteli složit
předem stanovenou zálohu (max. 1/3 kupní ceny). Dbejte na to, aby i
druhá strana složila určitou zálohu, a to pokud možno ve stejné
výši. Jde o to, že dobu mezi uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí
a v naší
terminologii kupní smlouvy, využijete k inspekci domu (zjištění
jeho skutečně stavebně-technického stavu), zajištění
hypotéky a Váš právní zástupce ověří všechny potřebné
dokumenty. Pokud licencovaný "Home inspektor" zjistí závažné
technické nebo stavební vady, se kterými Vás prodávající předem
neseznámil, nebo se ukáží právní nedostatky, které brání uzavření
kupní smlouvy, máte právo jak odstoupit od smlouvy, tak i na vrácení
zálohy. Nejste-li stavaři vždy využijte služeb licencovaného
"Home inspektora", abyste nekupovali zajíce v pytli. Tato
služba přijde na 300 - 400 USD a jsou to velmi účelně vynaložené
peníze. Sami vidíte, že jste museli vynaložit určité náklady. Představte
si teď, že jste si vyřídili hypotéku a zaplatili příslušné
poplatky, zaplatili právníka a prodávající Vám s úsměvem na
rtech sdělí, že mezi tím dostal lepší nabídku a ze smlouvy nic
nebude. Vám zbudou akorát oči pro pláč. Právě aby tato situace nenastala, měla by
i prodávající
strana složit obdobnou zálohu jako Vy, která by propadla ve Váš
prospěch, kdyby prodávající od smlouvy odstoupil, bez závažných
důvodů,
-
kupní smlouva obsahuje,
obdobně jako je tomu i u nás, identifikaci prodávané / kupované
nemovitosti, kupujícího a prodávajícího, cenu a daně s tím
spojené. Je nutné, stejně jako u nás, zaregistrovat v americké
podobě našeho "Katastru nemovitostí". Ve smlouvě
nezapomeňte uvést i příslušenství bytu, domu, abyste nepřevzali
"holobyt",
-
nejběžnějším způsobem financování
nemovitosti je hypotéka. Americké banky půjčují cizincům 50 -
70% kupní ceny. Aktuální údaje o hypotékách najdete jak na zmíněné
stránce Realtor.com,
tak i v časopisech jako Realty
Times, Wall Street Jurnal
- property guide, realitní
příloha New York Times i na níže adresách uvedených v zajímavých
odkazech,
-
cenové rozpětí nemovitostí, ať už na
Floridě čí v Kalifornii se pohybuje, případě pobřežních
nemovitostí od 120 000 do 12 000 000 USD. Do kategorie luxusní
nemovitostí patří ty, od 500 000 USD výše, spíše však od 1 mil
USD výše. V případě
komerčních nemovitostí se ceny pohybují do 130 000 USD výše. Jedná se tedy o
velmi lukrativní obchod. Můžete očekávat velmi
tvrdé jednání s realitními brokery. Úspěšní budete, pokud se Vám
podaří snížit ceny požadovanou brokerem o 10 až 20%. Provize činí
6% z ceny a hradí ji strana prodávajícího. Brokeři zastupující
prodejce se proto snaží neslevit z ceny ani cent,
-
ceny nemovitostí prodané v minulosti v
sousedství Vámi kupované nemovitosti si můžete ověřit např. na
stránce:
http://www.homeinsight.com/home-value-report.asp
-
samozřejmě nesmíte zapomenout koupenou
nemovitost pojistit,
-
z hlediska repatriace zisku nepanují žádná
omezení, stejně jako se nemusíte bát, že nenajdete na svou
nemovitost kupce,
-
a na úplný závěr ještě jednu radu. Než
pojedete do Států úplně poprvé, bez vlastní „credit
history“, poproste Vaší banku v Čechách, ať se spojí se
spolupracující americkou bankou a oznámí jim dopředu Váš příjezd.
Je velice pravděpodobné, že americká banka Vám doporučí nějakou
solidní, místní realitní kancelář, právní firmu i banku
poskytující hypotéky a pojišťovnu. Je to pro Vás úplně jiná výchozí
i vyjednávající pozice, když do místní realitky a dalších
finančních institucí přijdete s doporučením americké
banky, než jenom tak, z ulice.
Vít Klíma
Praha, 2009
|